Zámek Humprecht | Informace o zámku Zámek Humprecht | Prohlídky zámku Zámek Humprecht | Kontakty a mapa

Z historie

Původně stál na tomto území raně gotický hrad, který byl podle všeho postaven kolem roku 1280 Jaroslavem z Ralska a jeho synem Havlem Rybou z rodu Markvarticů. Havel si později začal říkat „z Rohozce“. Hrad se tyčil nad řekou Jizerou na vysoké skále a během čtrnáctého a patnáctého století se tady vystřídalo několik majitelů – Markvart z Vartenberka, páni z Michalovic, Jan Kruhlata z Michalovic, páni z Turgova a Krajířové z Krajku. Ačkoliv bylo roku 1424 zapáleno Žižkou město Turnov, osud Rohozce v tehdejší době není znám. Původní hrádek měl samostatnou hranolovou věž a propojovala ji s hrádkem obranná zeď.

Od roku 1468 náležel hrad Janu Tovačovskému z Cimburka a po jeho úmrtí se svého dědictví ujímá jeho manželka Johanka z Krajku. Johanka podporovala Jednotu bratrskou a díky této ženě a později i jejímu druhému muži Janu ze Šelmberka se začalo roku 1506 s přestavbou hradu na pozdně gotický zámek. Další přestavby dokončil její bratr Konrád Krajíř z Krajku. Stavba se změnila na budovy začleněné na nepravidelný lichoběžníkový půdorys. V roce 1516 měl již hrad současný půdorys. V té době stál na jihovýchodní straně starý hradní mázhaus na nádvoří, rozlehlá síň a také severně orientovaný palác, kudy se původně do hradu vcházelo. Severní křídlo bylo postaveno pro Konráda Krajíře z Krajku a vchod z dnešní zahrady byl zazděn. Západně od tohoto zazděného vstupu vzniklo nové křídlo. Na jihozápadní straně vznikla nová část zámku s hlavní věží a vchodem, odkud se přicházelo z předhradí po padacím mostě. Přístavby uzavřely nádvoří, ale už se vůbec nejednalo o obranný prvek. Došlo ke zrušení bašt a příkopů – místo nich vznikla zahrada. Čas přestavby dokazuje letopočet na zachovalých stavbách.

Dvůr | Foto: Slávek

Krajířové z Krajku vlastnili Rohozec až do roku 1534. Po nich kupuje panství nejvyšší purkrabí Českého království Jan z Vartenberka. V roce 1600 došlo tedy k další přestavbě Karlem z Vartenberka a ze stavby se stává renesanční zámek – stará gotická věž byla včleněna do paláce na východě, otevřená arkáda prolomila východní křídlo a průčelí zámku ozdobily sgrafity. Díky účasti Vartenberků na stavovském povstání se po bitvě na Bílé hoře musel s majetkem rozloučit a hrubý Rohozec koupil Albrecht z Valdštějna. Stalo se tak v roce 1623 a posléze je daroval i s okolním panstvím svému plukovníkovi Mikuláši Desfoursovi z Mont a Athienville. Rodové sídlo Hrubý Rohozec se v rodině Desfoursů udrželo až do roku 1945, kdy došlo ke konfiskaci.

Mikuláš hrabě Des Fours zemřel v prosinci 1661 a po něm vlastnili panství ostatní z rodu: Albrecht Maxmilián I. hrabě Des Fours, Albrecht Maxmilián II. hrabě Des Fours, Karel Josef Vojtěch hrabě Des Fours, František Antonín I. hrabě Des Fours, František Antonín II. hrabě Des Fours, Josef hrabě Des Fours Walderode, František Vincenc hrabě Des Fours Walderode, Theodor hrabě Des Fours Walderode, Mikuláš Vladimír hrabě Des Fours Walderode a Karel Bedřich hrabě Des Fours Walderode. Poslední majitel Karel Bedřich zemřel v roce 2000.

Za Desfoursů se Rohovec začal nazývat Hrubý Rohozec. Blízko stál také statek a ves Malý Rohozec. Od roku 1675 začala barokní přestavba zámku. Do paláce na jihu byla postavena dvěma poschodími procházející kaple. Rod Des Fours, posléze rod Des Fours Walderode, dal při přestavbách a stavebních úpravách na vkus doby a rovněž stavěli to, co potřebovali ke svému příjemnému bydlení. Současnou podobu získal zámek Hrubý Rohozec v devatenáctém století. Odstranily se pavlače ze dřeva v druhém patře, zazdily se arkády, jídelna získala novogotické vybavení, nejvyšší patro východní věže snesli, zámek byl ozdoben klasicistními omítkami (J.F. Joedl) a interiéry zámku nesly prvky romantiky.

Mikuláš Vladimír hrabě Des Fours Walderode (celým jménem Mikuláš Vladimír Theodor August František Maria, říšský hrabě Des Fours Walderode z Mont a Athienville, svobodný pán na Eckhausenu) se narodil v roce 1877 v Křetíně a velmi ho zajímala historie, včetně rodové. Uspořádal rodinný archiv a popsal potřebnými údaji portréty a různé předměty. Jeho první ženou byla šlechtična Helena Isabella von Wydenbruck z Rakouska. Měli spolu syna Karla Bedřicha. Rozvedl se s ní v roce 1919 údajně kvůli ženině nevěře. V roce 1920 se oženil podruhé – se sestřenicí první ženy. S Gabrielou Karolínou von Wydenbruck měl syna Josefa (Maxe) a Ludvíka Viléma (Louise). Rovněž měl nemanželskou dceru Marii Evu Zaunerovou, na kterou platil alimenty. Vystudoval historii na Univerzitě Karlově a bojoval za první světové války na italské frontě. V roce 1938 se stejně jako manželka a prvorozený syn stal členem Sudetoněmecké strany, mladší synové vstoupili do Hitlerjugend. V roce 1940 však těžce onemocněl a v březnu 1941 zemřel na rakovinu hrtanu. Hrob má na pražských Olšanských hřbitovech.

Po skončení druhé světové války spravoval zámek stát a na nějaký čas neměl využití. Po roce 1948 se zde umístily sbírky kopií antických soch a původní drobné antické předměty.